2021

 

25.1.

Tak Vás všechny vítám v tom Novém roce. Začal nám docela fajn. Nejdřív jsem makal a makal, říkal jsem si, že to neni úplně dobrej začátek, ale pak tu máma docela dlouho nebyla a já měl leháro. No to bylo supeeer. Dneska mi to ale zkončilo, máma úplně šťastná, že mě vidí a omlopuvala se mi, že prej měla toho kovíďáka nebo co a že za mnou nemohla no a hned jsem musel makat na lonži. No vopruz takovej, ani nebudu mluvit. Aspoň že mi dala ty mňuminky a udělala mi ten pěknej portrét.

 

7.2.

Tak dneska to bylo velice zajímavé. Přišly aj děcka, tak jsme šli na jetel a že prej budu dělat jako vodiče. No každou chvíli jsem na ně musel čekat, protože oni prostě neumí normálně chodit, plouží se všichni jak důchodci. No a uprostřed na zemi stálo nějaký škvrně a pořád mě lekalo. Tak pak panička slezla a to škvrně na mě posadila. Nevěděl jsem popravdě úplně co s nim, myslim, že se mě i bál. No přiložil mi nohy na boky, tak já teda šel no, než mu došlo, že mě tolik mačkat nemusí. No naštěstí měl zahozenou otěž a netahal mě za papuli, pak si mě vzala zase máma a svět byl v pořádku.

 

23.2.

Tohle se mě docela líbí. CHodíme pořád do lesa a někam daleko, jako bojim se, to jo. Ale je to paráda, venku je krásně no co víc si přát. Teď jsem začal nosit zase ty divný věci na nohách, tak než jsem si zvykl, tak to nebylo úplně ono no, ale dobrý. A dneska jsem dostal moooc velikou ňaminu... Máma povídala, mže prej mam narozeniny, no já na to úplně zapomněl a to už jsem takovej velikej kluk. Ten dortík byl ale vážně moc dobrej.

 

28.2.

Jsem si dneska říkal, co si to máma zase vymyslela... Zase přišla a zase otravovala. Šli jsme na jetel, tam zase tak často nechodíme, vždycky s prťatama a to je pak nůůůůda.... Ale dneska to bylo nějaký jiný... Šli jsme sami a na zemi byly takový ty klacíky, přes který musim zvedat ty nohy krapet víc než normálně. Hele to bylo bááájo, jak mě se to líbilo. Takhle nadšený jsem už dlouho nebyl, ani jsem tu mámu vůbec nezlobil. Několikrát jsem si do toho klacíku aj kopl, ale nevztekal jsem se a přemýšlel, jak to mam udělat, aby mi to vyšlo. A povedlo se, no já vám měl takovou radost. Už se těšim zase na příště.

 

31.3.

Napsal bych i dřív, že jo, ale ono se v podstatě nedělo nic tak zvláštního. Normálně jsem makal, jak jinak že, chodil na vyjížďky atd.... No ale dneska, dneska to bylo super. MAmka mě vzala pod stáj na tu druhou naší jízdárnu a tam byly překážky. No jakou já měl radost. Škoda jen, že měla teta Šárka vybitý telefon, jinak bych měl i nějaká ta videjka. Mamka povídala něco, že měla pod zadkem parní lokomotivu, no nevim co tim myslela, však já chtěl jen skákat a to jako fofrem. Akorát jsem dostal vyhubováno, že neumím počítat, to budu muset asi s kámošema trénovat nebo se zeptam Inky, jak to dělá.....

 

18.6.

No to je teda hrůza...... Celou dobu nic a nic, pracovat, pak zase volno a zase práce a zase volno a včera??? No přišla máma, tak jsem si říkal, že půjdu zase makat no... Ale ona to byla sakra mejlka, přivázala mě venku k hrazení, vytáhla hadici a normálně mě celýho umyla. No hrůza to byla, já vám tak hrozně voněl. Takhle mě týrat. Normálně už uvažuju, že zavolám ochránce zvířat, aby tohle prošetřili a poslali mámu ke cvokaři, jako tohle už neni normální?! Ale taky jsem se jí pěkně pomstil.... hned jak mě pustila, tak jsem našel tu nejlepčejší hlínu ve výběhu a řádně se vyválel, aby z toho měla ještě větší radost.

 

20.7.

No co vám mám psát? Ono se vlastně nic neděje, volno se mi střídá s prací, už tu mámu mojí ani nijak nezlobím. No teda trošku jo, hrozně rád jí ztrácím ohlávky, to je vždy krásný výraz, když přijde a zjistí, že na tý hlavě vlastně vůbec nic nemám. No a dneska se mi povedla další super věc. Rozbil jsem spojku na lonž, jednoduše jsem si na tu lonž stoupnul a škubl hlavou. Pak jsem teda zůstal úlekem stát, páč jsem nevěděl, co to ruplo. Máma byla teda krapet nešťastnější, ale co se dá už dělat? Třeba mě už přestane na tu lonž brát, stejně se mi z toho motá hlava.

 

31.7.

Tak je to tu... Máma mi odjela někam na nějakej psí tábor prej s těma dvěma chlupatejma obludama, co se mě bojí. Jako nechápu proč tam vůbec jela a proč mě nevzala sebou. Mě by se tam určitě taky moc líbilo. Určitě bych tam nebyl jedinej velkej a taky bych zvládl to, co ty malý chlupatý potvory. No ale prozradila mi, že si se mnou bude občas hrát teta Šárka, když bude mít ještě elán na mě, tak jsem na to teda zvědavej. Snad ta kompenzace bude v plné výši...

 

12.8.

Jo teta na mě nebyla moc hodná teda.... Vzala mě teda jednou na tu lonž, kde se mi zase zamotala hlava a úplně se mi teda nechtělo. Pak jsem ale měl radost, bohužel předčasnou. Vzala mě teda pod sedlo a hurá naproti na louku. No já se tak těšil, že budeme lítat a lítat a lítat, protože mám vážně hooodně elánu. No a ono prdlačku. Makat jsem musel a vůbec se mi to teda nelíbilo. Jako dělat něco na kruhu a poslouchat s takovou energií?! No je ona blázen?! Akorát jsem zase dostal na zadek..... Ale dneska to bylo teda bájo. Přišla máma a šli jsme spolu naproti. Popravdě jsem se docela bál, že po mě bude chtít taky nějakou práci jako teta Šárka. Ono ale ne. MAmka pochopila, co já potřeboval, že bychom byli akorát oba na nervy.... Nejdřív teda zkusila, jako že budeme klusat a klusat a klusat, dokud se tak nějak jako neuklidním prej. Neuklidnil. Pochopila. Děcka, my jsme lítali s větrem o závod. To bylo žůůůůůžoooo!!!!! Moc se mi teda nelíbilo, když máma brzdila, že prej v tomhle tempu přeskok nee, tak jsem musel do klusu, otočit se, abychom prej tu jednu stranu neošidili a pak jsem zase lítal. Máma to komentovala, že to byl prej super dostihovej trénink, ale já byl nadmíru spokojen. Jako mohli jsme ještě lítat, já ještě mohl, ale máma prej už hledala plíce nebo co a že prej neni dobrý tolika pohybu najednou, aby mě pak nebolel jako celej Marlonek no. Dal jsem jí teda za pravdu a už se těším, co vymyslí zase příště.

Kontakt

stáj štítary Krásná 290 +420 723 953 460 stajstitary@seznam.cz