ROK 2014

6.1.

Jsem vám ani nepopřála všechno nejlepší do nového roku co? No tak teda aspoň dodatečně, hodně štěstí, zdraví a tak vůbec, co si vy lidi přejete. My koně si koneckonců přejeme nejvíc to, abyste nám vy lidé rozuměli, měli nás rádi, starali se o nás...Já už jsem vlastně v podstatě zdravá a tak mě vzala panička do lesa. Parťáka mi dělal kdo jiný než tlusťoch Artuš. No a bylo obrovské překvápko. Panička nás vzala na moc pěknou louku s ještě hezčíma překážkama. Zapomněla jsem vám napsat, že po sněhu, brzdě plnokrevníků, nikde ani památky. No a že nám ty překážky jako napřed ukáže a pak že budeme dělat hopy hopy. No skoro se mě to ukazování překážek dotklo, takové proutěné nic jako pro mrňata. No ale dělala jsem hodnou, ty proutky nebo co jsem si teda prohlídla a pak jsme si je mohli já i Artuš skočit. Nemělo to chybu.

22.2.

Dneska si pro nás paničky připravily zase překvápko. Najednou se zničehonic vedle na jízdárně objevil další kůň. Chlap, docela fešák, žádný tlusťoch, hnědák a má hvězdičku jako já. Fakt ucházející, s holkama jsme se o něj vcelku i popraly. On ale dělal jakoby nic. Teda taky se předváděl, pořád tam běhal a nakonec se tam i pěkně zválel, aby byl stejně zabahněný jako my. Mohly jsme na něm oči nechat. Zato kluci - Deník s Artušem - byli řádně nasupení. Nevím, jak nemůžou nepochopit, že už jsou pro nás nezajímavý. Pořád toho novýho pronásledujou a koušou. Nás si tím stejně ale nezískají. Jo a jmenuje se LEVIS, ale klidně by se vlastně mohl jmenovat ELVIS ne..?

25.2.

Dneska jsme jakoby zahájili skokový trénink. Moc jsme toho teda nenaskákali, nějaké ty kavaletky na zemi a pak pidi křížek pro psy, no ale nějak tu přípravu zahájit musíme ne? Třeba už se blýská na lepší časy a nebudeme se kousat na louce nudou.

4.3.

DNESKA JSEM SLAVILA SVOJE ŠESTÉ NAROZENINY !! Bylo to naprosto úžasný a dokonalý ...a nevím jaký ještě  :-) panička s Matějem mi přinesli spoustu mrkve, jablek, chleba a koňských pamlsků, takže jsem mohla pozvat i ostatní, aby si se mnou dali. Jinak by mě možná i bolelo břicho. Aby toho nebylo málo (a měla jsem nějakou hmatatelnou upomínku na dnešní den), tak jsem dostala ještě naprosto úžasnou svítivě růžovou ohlávku, všichni mi ji určitě záviděli.

6.3.

Ahojte, tak vás zase zdravím. Dneska přijel pán s nožem a kladivem a udělal mi pedikúru...teda nejem mně, ale i všem ostatním, ale já mám i nové botky, aby se mi dobře běhalo a skákalo. Pravda nejsem sama, kdo má nové botky, ale já mám určitě nejkrásnější. A byla jsem při tom kování, jak vy lidi tomu říkáte, narosto vzorná. Zato tlusťoch Artuš se odmítal nechat chytit, měl na to vyloženě vlastní názor, no chlap no, co na to říct.

8.3.
Tak dneska byl zase náročný den. Napřed měl Levis svoji premiéru pod sedlem - teda ne že by pod sedlem níkdy nebyl, ale u nás ještě nebyl. No tak dneska už teda byl :-) píšu jako tatar, napřed si ho vyzkoušely Terka s Mášou na lonži - a dobrý, no potom ho Mates krokoval, bez lonže, no a taky to dali. Takže asi dobrý. Večer jsem potom já a Art šli k Martině na louku, tak jsem se těšila, jak si zaskáčeme...no zaskákali, ale hlavně došlo na počty. Já teda v matematice nejsem nijak silná a to, co mi tam ta druhá panička postavila, jsem nebyla schopná dát dohromady. Pořád jsem se mezi ty překážky nemohla s tím jedním cvalovým skokem vejít (všichni včetně tlusťocha Arta mi tvrdili, že tam má být), skákala jsem to nevímjak bez něj. Paničku jsem teda naštěstí neztratila. Až vlastně při posledním pokusu jsem tam ten skok nějak vměstnala, no tak třebas tyhlety jejich řady začnu ovládat...doufám teda.

9.3.

Dneska jsem málem na vyjížďce ztratila paničku. Jsme si jen tak šli, na pohodu, já pěkně bez otěží, panička nahoře asi chrápala, jinak si to nedovedu vysvětlit. Jsem jen tak jako nadskočila předníma, pak mi zadek samou radostí pokračoval směrem nahoru a panička mi skončila na krku, to by se z toho kůň picnul. Tak jsem holt v klidu počkala, až se vysápe zpátky do sedla, kam patří a šli jsme domů. No ale rozumíte tomu..? Doma jsem potom ještě vymyslela nový bezva trik. Byla jsem krapet zpocená z toho horka venku a panička klidně prohlásila, že mě víchovat nebude, že se na to může raz dva tři...tak jsem sebou flákla o zem a pěkně jsem se ve stáji zválela. Ještě že už jsem na sobě neměla sedlo, to by asi už taková sranda nebyla.

13.3.

Kdyby se vám zdálo, že teď nějak spisuju, tak je to asi tím, že tady se pořád něco děje. Například dneska nám druhá panička postavila naprosto úžasnou překážku. Já jsem z ní byla teda úplně nadšená, tlusťoch Art už míň, ten se jí dokonce i bál, trubec jeden. Já jsem na to skákání fakt hrozně těšila...no a panička, co byla na zemi a co nás trénuje, tu jednu stranu překážky rozebrala, najednou z toho byly klády na zemi a já jsem přes ně měla v klidu chodit, no fuj, taková zrada. Tak jsem se začala vztekat, jako že takhle ne a normálně jsem dostala na zadek - od tý paničky, co seděla nahoře na mých zádech.  No tak jsme se teda nějak dohodly, já jsem teda napřed chodila ty klády na zemi a potom jsem za odměnu mohla skákat. Tak aspoň něco.

19.3.

Dneska mě panička vzala samotnou do lesa, to se mi snad ještě ani nestalo. Teda tady v téhle stáji to byla moje premiéra, co bylo kde jinde, si vlastně ani až tak nepamatuju. Moc se mi to líbilo a byla jsem moc moc hodná, panička mě chválila, že jsem vlastně takový super turistický koník...neměla bych se náhoodou třebas urazit? Není to nadávka..? akorát v lese jsme teda potkali takovýho hlasitýho pána s dlouhýma holema, tak toho jsem se trochu bála, ale zvládla jsem to na jedničku.

22.3.

Dnešní den se opravdu vydařil. Tady teda pršelo, takže počasí nic moc, ale to jsem ještě nevěděla, že vyrazíme na výlet. Pravda nakládání proběhlo zase zajímavě. Napřed se ty velký lidi trochu prali s Artem a mě mezitím hlídal Matěj. Tak jsem se tak v poklidu popásala a zrovna, když už byl Artuš uvnitř koňobusu, tak jsem si přišlápla to řetízkový vodítko, lekla jsem se, něco v hlavě mi zavelelo, že mám utíkat a v ten moment jsem byla pryč. Ocas nahoru a tradá...do koňobusu se mi nechtělo, tak jsem to vzala k ohradě za ostatníma a hledala jsem, kde nechal tesař díru. Oni na druhé straně taky...žádnou jsme ale nemohli najít....zaběhla jsem pak naneštěstí (nebo naštěstí..?) do takové zatáčky za sousedů barák, tak jsem se vracela zpátky, no a tam už byla panička. Takže nic, ohrada zůstala celá, kamarádi v ní, tak jsem šla k tomu koňobusu. Každopádně jsem se nechtěla moc vzdát a při nakládání jsem na rampě vždycky notně zvedla hlavu, aby pochopili, že se prostě do toho koňobusu nevejdu. No ale nakonec mě přesvědčili a mohli jsme vyrazit. Nakonec jsem byla ráda, že jsem nastoupila, protože jsme odjeli na naprosto pohádkové místo. Jmenuje se to tam Rosnice a na té louce bylo tolik úžasných překážek, že se to ani spočítat nedalo. Fakt se mi tam líbilo, akorát mě teda nenechali vyzkoušet si všechny, nevím proč, já bych to určitě zvládla. No možná by to nezvládla panička, uznejte, že její styl je skutečně ve srovnání se mnou příšerný . No a pak se teda jelo domů. To už jsem ofuky nedělala, byla jsem spokojená, vylítaná a těšila jsem se dom na nějakou tu sváču.

30.3.
No to byl zase jednou víkend, to vám povím. Napřed se ti dvounožci rozhodli, že se někam pojede. To se pozńá podle toho, že se vytáhne koňobus na louku. Tak jsem pořád čekala, že někdo popadne toho malýho tlustýho, co spolu takhle jezdíme a půjde se nastupovat a představte si, že jsem jela sama! Tlusťoch měl normálně volno! Fakt jsem se bála, že mě vezou někam prodat, jak mi panička vyhrožuje, když ji hodně naštvu. Tak jsem krapet zlobila i v tom koňobusu a v cíli mě našli odvázanou, panička si určitě oddechla, že jsem nevystoupila za jízdy. Pak se šlo hned skákat. Já to teda mám v hlavě srovnaný, i když o mně všichni říkají, že jsem vypatlaná, šílená apod...když panička najela ten kolmák naprosto na dvě věci (sprostě se prý nemá mluvit), tak jsem fakt nevěděla, co s tím. Ten stojan se prostě skočit nedal ...a vůbec, celá ta překážka se mi potom už vůbec nelíbila, chtěla jsem ji sabotovat, ale oni všichni, že to jako neeeeee, že to se nedělá a tak...no nějak jsem to pak zvládla. Pak mě strčili do takový hnusný tmavý stáje, vůbec se mi to nelíbilo, jedině asi že mě tam nechali za trest, když jsem tak zlobila, to si prostě nedokážu jinak vysvětlit. Druhý den naštěstí přijeli už ráno, neudržela jsem se (i když teda původně jsem s nima vlastně vůbec nehodlala mluvit) a radostně jsem je přivítala.  Dostala jsem k snídani ječmen a pak už se šlo zase na plac. Fakt jsem dneska chtěla být hodná, ale když panička mě hned v úvodu při prvním skoku držela a držela...tak jsem ji pak vyrvala otěže a zdolala tu překážku dvěma obrovskými skoky - jedním jsme přistála kus před překážkou a tím druhým kus za ní...a ono se jim to zase nelíbilo...! To by se z nich kůň picnul. No a vymysleli si na mě věc - když jsem zlobila při nájezdu na skok, tak panička mě na něj vůbec nepustila a jela kruh někam jinam...a teprve když jsem byla v klidu, tak jsem mohla skákat....no to by se kůň uběhal. No ale asi jsme to zvládali, protože dneska nás ten pan rozhodčí i chválil a i parkur jsme přešli celkem v klidu bych řekla - málem jsem teda ztratila paničku, aspoň ona to tak dávala k dobru, ale já jsem si ničeho nevšimla - měla jsem ji na zádech i po té poslední překážce, tak nevím. Každopádně jsem dostala sladkou odměnu za to, jak jsem byla hodná a na revanš jsem potom nastoupila do koňobusu jako profesionál. Přeci jen jsem se těšila domů na kamarády a krásnou pastvinu, kde se kůň múže dosyta vyválet.

5.4.

Dneska jsme jeli zase na výlet. Tlusťoch Artuš nechtěl nastupovat jako obvykle, on se to snad nikdy nenaučí. Zato já jsem nastoupila naprosto úžasně (a napoprvé). Vystupovali jsme v Rosnicích a bylo tam plno, my přijeli snad jako poslední. Navíc nás ještě nechali stát zavřený v koňobusu, ještě že jsem tam nebyla sama, a šli prohlížet parkur či co. Pak nás teda vyložili, nasedlali a mohli jsme jít na opracoviště a start a tak. Startovala jsem před Artušem. Panička mě držela, jako bych byla nějaký zubr či co, tak jsem ani nemohla utíkat tak, jak bych si představovala. Nejmíň ze všech se mi líbil jejich bulfinš, něco takovýho jsem ještě neviděla, tak ten jsem skočila s velkou rezervou, abych se náhodou nebouchla, no a panička málem vystoupila...ona se snad vůbec nedrží nebo co...Přitom domluva přece zněla - já skáču, panička se drží - no nic, doběhla jsem bez chyby až do konce a pak jsem čekala, jak dopadnu. Po mně šel na start Artuš a musím podotknout, že na kluky nebyl tak špatný pohled. Pravda, že najeli špatně oxer z prken, takže tam Artuš vyhnul a opravovali, ale pak už to došli bez zaváhání. Netrvalo dlouho a vyhlašovali výsledky...no a já mezi těmi na mašli nebyla..vůbec tomu nerozumím. Z dvanácti koní splnili časový limit jenom tři - a k mému překvapení mezi nimi byl ten malý tlusťoch, já nikde. Tak trošku mi to překvapilo, opravdu tomu nerozumím, evidentně chyba je na paničky straně, protože mě tak strašně moc držela místo toho, aby mě nechala běžet. A pak jsme tedy jeli domů, panička osmdesátku odpískala (je to prostě srab). Tentokrát i Artuš nastoupil napoprvé, takže jsme vypadali jako profesionálové a jeli jsme dom.

18.4.
Tak jsme zase vyrazili na výlet. Jak tak koukám zpátky do deníčku na moje poznámky, tak asi budeme letos jezdit hodně. Oba jsme nastoupili bez problémů - už jsme opravdu šikulové - a vyrazili jsme. Co bylo tentokrát jinak, bylo to, že jsme jeli bez jedné paničky - bez té co nás trénuje. Trochu se to tím pravda zkomplikovalo, ale to si přece kůň nepřipouští, kůň jenom skáče a jezdec se drží  :-). Našli jsme to dobře. Pak jsme teda docela dlouho stáli na autě, ale to už taky zvládáme na jedničku. Problémy nastaly až potom. Když jsem couvala z rampy, tak jsem se nějak nesoustředila nebo co a hned na rampě jsem upadla a nemohla jsem vstát :-( Pak jsem teda vstala a ta noha, co jsem na ní upadla, mě ani moc nebolela. Ale vůbec se mi tam nelíbilo, hned při uzdění jsem chtěla prchnout pryč, sama nevím kam. To taky nevyšlo a pak už nás čekal parkur. První šel na start Artuš, startoval hned jako první kůň v šedesátce. Málem ten start nestihl, sotva si s Matějem zkusili první kolmák, v podstatě neměli ani oklusáno ani ocváláno...no Artuš šel dobře, akorát za čtyřkou chtěl jít domů, Matěj mu to teda nedovolil, ale jak byli rozhozený, tak sundali pětku oxer, protože jim nějako nevyšel nájezd..no ale došli to kluci pěkně za ty 4. Tak jsem si říkala, že mu tu porážku vrátím. Na oprácku se mi nelíbilo, jakmile kolem mě procválal kůň, tak jsem to chtěla odpálit z místa, tak naštěstí pak páneček našel nějakou velkou louku vzadu za kolbištěm, kde jsem mohla být trochu v klidu (což jsem stejnak nebyla). Při prohlídce parkuru 80 jsem rozhodně nemínila klusat, jenom cválat a panička mě nechala...hele, jak to jde :-) a panička poslouchá...Zkusili jsme si jedničku - pravda skočila jsem jí krapet výš než bylo nutno, panička říkala něco o vagonu bláta..ale pak už jsem bal úplně hodná. Zkusili jsme si i začátek parkuru - jedna plus dva - a vypadalo to, že to půjde..no a šly jsme naostro. Startovaly jsme taky první, aspoň jsem nemusela čekat. Nevím proč, ale napodruhý už mi ten odskok na té dvojce nevyšel a doslova jsem ji srovnala se zemí. Docela to bolelo :-( Pak už jsme si dávala pozor, pravda, panička se málem netrefila na osmičku - asi nahoře zase chrápala nebo co - ale nakonec jsme to došly taky za ty čtyři. Takže odveta nevyšla a snad toho prcka porazím příště. No a pak jsme jeli domů, nic zajímavého.

26.4.

Tak jsme zase vyrazili do světa. A navíc na naše oblíbené místo - na louku do Rosnic. Napřed mě teda nutili chodit po ohrazeném písčitém obdélníku, to mi doteď hlava nebere, protože do Rosnic se přeci jezdí skákat. No nešlo mi to, co vám budu povídat, Artuš tam na rozdíl ode mě vypadal moc pěkně. Zase ale parkur se povedl víc mně, shodila jsme až oxer v rozeskakování. To Matěj na Artovi jel zcela bez hlavy a Art při každém míjení výjezdu z parkuru chtěl odejít s Matějem pryč. Taky mu na jedné překážde zastavil a ve finále, když se takhle při odjezdu z parkuru dohadovali, tak Mates vystoupil. To já jsem teda ke své paničce shovívavější. Mně se akorát povedlo si na opracovišti sundat náušníky i s uzdečkou a jak paničky lítaly, aby mi tu uzdečku nandaly zpátky na hlavu :-)) Když jsem se konečně dočkala krosu, jela jsem teda bez náušníků, abych je náhodou zase neztratila i s uzdečkou, tak panička otálela tak dlouho s cestou na start, až jsme to skoro nestihly...některým věcem opravdu nerozumím. Kůň aby to potom doháněl cestou na trati. Aspoň mě panička nedržela jako zubra a nechala mě jít tak, jak mi vyhovovalo. No a potom po trojce panička usnula nebo co a málem místo čtyřky najela devítku, no je tohle normální..? Musela jsem tím pádem běžet o pěkný kus víc, než ostatní koně. Možná proto jsem nevyhrála, určitě to nebylo kvůli tomu obdélníku, jak mi panička neopomněla zdůraznit. No ale já jsem na tom crossu běžela a skákala, jak nejlíp jsem uměla. Ve finále jsem teda skončila druhá, což si myslím, že vzhledem k mojí premiéře to je hezký výsledek. Jo a taky jsme všichni pěkně zmokli, už v průběhu crossu mých soupeřů přišla strašlivá průtrž mračen a všichni jsme vypadali jako vodníci. Aspoň, že já jsem to stihla před tím deštěm. Takže jak jsme byli všichni zmoklí, tak jsme spolu s Artem opravdu ochotně nastoupili a ani nám nevadilo, že to ještě nějakou chvíli trvalo, než jsme odjeli.

9.6.
Dneska si teda panička vymyslela věc. Napřed to vypadalo úplně nevinně, přišla do stáje bez sedla, no tak jsem sice koukala, ale říkala jsem si, že je to zase jen nějaký rozmar. No nebyl. Jeli jsme na procházku bez sedla. Bylo to docela fajn do tý doby, než jsme došli do Kamenky k rybníku. Byl úplně hnusnej, smradlavej a ona po mě chtěla, abych tam vlezla. No to v žádném případě, já madam se nebudu koupat v něčem takovém. Když jsem teda odmítla jít do vody a málem nacouvala do jakýchsi kol, která tam byla odhozená u jediné cesty do vody, tak panička skákala šupky dupky dolů a že mě teda přepere ze země. Bojovala statečně, to se musí nechat, ale to já taky. No nebudu vás napínat, nepřesvědčila mě. Akorát se mnou teď asi nemluví, musela jít kus cesty domů po svých, než našla nějaký pařez, ze kterého na mě vylezla. Pevně doufám, že tohle po mně už nikdy chtít nebude.

20.7.
Tak vás zase všechny zdravím vespolek. Já vím, že jsem vám sem už dlouho nic nepsala, ale ježdění po závodech začíná být nudou v Brně, navíc mě ten malý tlusťoch neustále poráží, včera mi to pro změnu zkazila panička, no o tom nic. Musím vám sem ale napsat, jak jsem se dneska byla koupat. Panička mě vzala zase k tomu strašnýmu rybníku...a jestli prý nejdu do vody. No nechtělo se mi, ale bylo mi šílený vedro a tak jsem smlouvala vlastně jen naoko. Pak jsem tam vlezla, voda byla fantastická. A když jsem zjistila, že se tam dá i plavat, tak už jsem byla k neudržení a chtěla jsem jen plavat a plavat, panička se měla co držet, aby se mi neztratila ze zad. Tomu říkám řádně užité volno.

26.7.

Tak dneska jsem ztratila paničku. Vůbec to nechápu. Jeli jsme zase na závody, tentokrát do Mariánek, tam jsem ještě nikdy nebyla a dokonce jsem jela sama, protože tam nic pro poníky nebylo. Byla jsem hrozně hodná, i na autě, i potom venku, panička mě jenom chválila. První parkur se mi moc nepovedl, shodila jsem dvě překážky, ale panička se za to na mě stejně nikdy nezlobí. No a potom jsem se připravovala na další soutěž, tak jsme se tak rozvičovali, napřed dvakrát kolmák, no a potom oxer. Napřed jsem ho skočila hezky (moje verze) a šíleně s prohlížením kopyt zespoda (paničky verze). A tak se panička rozhodla, že to opravíme. No moc mi ten skok nevyšel, jsem se teda snažila, abych se nebouchla, když už jsem odskočila tak pozdě a jak jsem tam tak cvičila hřbetem, tak jsem úplně ztratila rychlost a spadla jsem zezhora na tu překážku, celou jsem ji zbourala, au to to bolelo.. ...no a panička letěla velkým obloukem k zemi, nevím, proč se nedržela. Počítala jsem do tří a když do tý doby nenalezla, tak jsem vyrazila pryč, že už tam teda nebudu. Chytli mě, co vám, budu povídat, asi to mají nacvičené. Panička se skučením vylezla nahoru a už se mělo jet naostro. Že by se na to plnokrevník nevykašlal. Taky jsem hned na prvním skoku zastavila, protože to byl pro změnu zelenobílý oxer. Letěl k zemi, ale těm lidem to nestačilo, jako že nechci a znova to postavili. A paničce to taky nestačilo, vytáhla na mě bič a bylo...Letěla jsem jako cvok, taky jsem nasbírala spoustu trestných a skončila předposlední :-( Tak nevím.

9.8.

Dneska nám zase naplánovali nějaký závody, to aby se kůň strhal. Ještě jsem na ně musela dojít pěšky, šel i malý tlusťoch Art a sympaťák Levis. No nic moc se nám nevedlo, hlavně, panička je opravdu z nás dvou ten slabší článek, já jsem si to ZZ tak pěkně skákala a ona se ztratí, to nepochopíte. To aby jí kůň koupil kompas nebo co. Kdyby to aspoň byl kruh jako tuhle v Roli, to by bylo jen za 4 trestný, ne, ona rovnou musela pátou překážku najet dvakrát. No vyloučili nás, co vám budu povídat. A pak mě čekal ještě jeden parkur. Paničce se na něj teda vůbec nechtělo, ona mi snad nevěří nebo co... no můžu já za to, že nedodržuje úmluvu a minule se nedržela? No ale pak se pochlapila a jela. Já jsem se fakt snažila, ale dvě překážky se mi moc nepovedly a ukopla jsem je. Ale nakonec jsem skončila na krásném čtvrtém místě, dekorovaní byli všichni, co došli až na konec. Takže potaď dobrý. Pak se ještě ale čekalo, až odjedou děti svoje závody a pak jsme ještě museli jít pěšky domů, no děs. Utahaná (a hladová a žíznivá) jsem teda byla opravdu jako kůň.

14.8.

Dneska jsme jeli na výlet. Já a ten malý tlusťoch. Teda vlastně na trénink na moji oblíbenou louku. Moc se mi teda skákat nechtělo, mám totiž volnou podkovu a špatně se mi s tím běhá, ale panička byla jako umanutá. Fakt jsem se snažila, ale když po mně chtěli, abych skákala metr širokou překážku z klád, tak to se mi nelíbilo. A paničce se pro změnu zase nelíbilo, že ji pořád skáču někde na hraně. A to by nebylo ještě to nejhorší...vymyslela si na mě na jiné louce schody. Chodit se to nedalo ani nahoru, natož dolů. A to prý se mnou chtěla zkusit ještě takový seskok, jmenuje se to rampa...no ani se neodvážila. Nejvíc potupné na tom všem bylo, že ten malý tlusťoch přišel k těm schodům, vylezl je nahoru, pak se otočil, slezl je dolů a šel zase žrát...no je tohle normální? Nechtěla jsem ty schody chodit ani za ním, prostě jsou asi pro poníky a ne pro normální koně ...a ke všemu jsem si tam ještě odřela zadní obě zadní nohy o nějakou trubku, ach jo. Nakonec jsem je teda slezla, ale pevně doufám, že tahle překážka mě za 14 dní na závodech nečeká :-(

4.10.

Tak tak koukám, jak jsem vám sem dlouho nic nenapsala. Ani to, jak jsme jeli na závody do Rosnic - to bylo fakt dobrodružný, cestou jsme píchli kolo na vleku, pak jsme museli vystupovat ve Frantovkách, když páneček jel shánět to nové kolo - to prcek pro změnu vypadl z auta - a pak mě ještě ke všemu v těch Rosnicích porazil. Jo a abyste věděli, tam dokonce i hořelo, někdo tam zapálil louku kousek od drezurního obdélníku, kde jsme chvíli předtím jezdili. Naštěstí se nikomu nic nestalo.

Pak se taky u nás pořádaly hobíky. Jeli jsme dohromady s prckem štafetu - nic moc velkého - jen 80, on to teda všechno přeskákal, ale strašně Matějovi zlobil, chtěl s ním odejít po čtyřce do stáje...no a měli kluci kruh. A hned jsme byli druzí. Hlavně, že se Matěj čertil, že moje panička nám v květnu tu štafetu prohrála - takže si teď nemáme co vyčítat.

No a dneska jsme jeli toho Huberta. Hrozně jsem se těšila, běžela jsem ho naposledy v bývalé stáji. Včera jsme si ještě jeli projet kousek trasy, no a co čert nechtěl, málem jsme ztratila podkovu. Tak dneska jsmem začínali tím, že jsme řešili moji pravou přední podkovu. Kovářka mě chtěla okovat venku, už to se mi nelíbilo, nakonec jsem si musela dojít do stáje pro Levise, abych tam nebyla sama. Pak mi teda tu podkovu přibila, držela fakt dobře, to se musí nechat.  Po nástupu jsme jeli takové zahřívací kolečko - to bylo pořád dobrý, pravda jedna jezdkyně stihla vystoupit už při tomhle zahájení, ale já jsem byla naprosto v pohodě, ani ty kočáry mě nevyvedly z míry. No a pak se vyrazilo naostro. Skákala jsem takový dvě šeredný překážky, vůbec se mi nelíbily, ale tak skočila jsem je no..Matěj s Artem jel vedle těch překážek...no a pak to vypuklo. Artovi doslova přeskočilo, s Matějem to sebral, osobně teda nechápu proč, a když ho chtěl Matěj na kruhu zastavit, tak vystoupil. A Artuš trubka, místo aby na Matěje počkal, tak se sebral a tradá k lesu a pryč. Takže já místo abych pokračovala s lotem koní a řádně se vyblbla, tak jsem cválala s paničkou za Artem, jestli ho teda doženeme a lot nám ujel. Měli jsme pak takového soukromého Huberta. Arta nakonec dohonili s autem na Loupežníku, Matěj byl nadšený, že skákali s tím džípem, co v něm jeli, když prcka honili ...no a nakonec dopravili Arta domů a dali ho pod deku. Mooooooc pěkný Hubert. My pro změnu lítali s paničkou po  loukách a lesích a taky koukali po Artovi, pak jsme si ještě skočili tři proutky - to už jsme věděli, že Art je doma - a šli jsme taky domů. Tam jsme zjistili, že jsem pro změnu ztratila tu podkovu, která byla ráno ještě dobrá, tak mi potom kovářka sundala tu, co mi ráno přibíjela a jsem bosá. A Huberta jsem si tentokrát neužila :-( Na druhou stranu si říkám, ještě že ta sezona byla úspěšnější než ten Hubert.